Foto: Ema Wiesnerová. Magazine M: Masaryk University monthly. Available here under CC BY 3.0 CZ, license conditions are available at http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/cz/ legal code.

Který obor jste si vybral pro vysokoškolské studium?

Na střední škole mě zajímala biologie i medicína a měl jsem štěstí na dobrého učitele. Přihlásil jsem se na PřF MU na obor Chemie-biologie, který jsem začal studovat jako učitelský obor společně s geologií. Nakonec mi to přišlo jako příliš široké spektrum zájmů a zůstal jsem u učitelské chemie a biologie. Na vysoké škole jsem se rok rozkoukával, než jsem se v druhém ročníku setkal s organickou chemií, která mě uchvátila. Její výklad v podání doktora Petra Beňovského, dříve pedagoga na MU, momentálně vedoucího výzkumu v jedné farmaceutické firmě, byl velmi přitažlivý. Zaklepal jsem na ty správné dveře.

Co zkoumá Laboratoř organické syntézy a medicinální chemie, kterou vedete?

Snažíme se zde vyvinout efektivní metody pro přípravu „malých“ organických molekul (látky s molekulovou hmotností menší než 900 daltonů, což odpovídá velké části současných léčiv) se zajímavou biologickou aktivitou. Jde o ambici podpořit na MU propojení klasické organické chemie, dříve relativně izolovaného oboru, s biologickými disciplínami. Komunikujeme s biology z České republiky (Lékařská fakulta MU, Akademie věd ČR) i ze zahraničí (například Max Planck Institute, Německo), kteří námi připravené molekuly testují ve svých buněčných systémech. Farmaceutický průmysl a biomedicinální výzkum běžně využívá metody molekulární biologie a genetiky, ale i malé organické molekuly, k ovlivňování významných biologických procesů. Doufám, že některé z našich projektů budou mít význam i pro klinický výzkum.

Jak se podle Vás ze studenta chemie stává úspěšný odborník?

Projekty v naší laboratoři často začínají biologicky a strukturně zajímavou organickou molekulou, pro kterou je nutné navrhnout syntézu, tedy postup pro její poskládání z menších fragmentů. Studenti se následně snaží tento syntetický plán realizovat v laboratoři. Nevyhnutelně jsou součástí tohoto procesu i neúspěšné experimenty a je nutné si vybudovat jistou vnitřní rezistenci vůči zklamání. To ovšem ve finále dělá ze studentů úspěšné absolventy a kvalitní experimentalisty. Kdo touhle cestou neprojde, protože má například štěstí nebo pracuje na projektu, který už byl někým dříve realizován, může být v budoucnu velmi zaskočen. Celý proces vývoje syntézy malé molekuly je ale zároveň velmi vzrušující. Odhodlaní studenti, kteří u svého výzkumu vydrží, velmi často řešení daného problému najdou. Samozřejmě jsou i situace, kdy je důležité říci: „Zkusili jsme všechno, co bylo možné, a nezbývá než vymyslet alternativní strategii.“

Učíte svoje studenty, jak se při výzkumu vyrovnat s neúspěchem?

Schopnost vyrovnat se s neúspěchem je individuální záležitostí. Úspěšní studenti se typicky s problémy vyrovnají relativně snadno, dokonce bych řekl, že je ženou vpřed. To důležité je si touto zkušeností projít a naučit se, jak v takových situacích reagovat. Ten pocit si člověk zapamatuje a nese s sebou. Svoji roli vidím z velké části v podpoře studentů během tohoto procesu. I já se v tomto směru stále učím, například jak efektivně se studenty komunikovat a jak využít maximum jejich potenciálu, aby se po ukončení studia mohli ucházet o místo na dobrých institucích.

Vnímáte svoji zkušenost s učitelstvím jako přínos pro práci s vlastní výzkumnou skupinou?

To určitě ano. Vystudoval jsem učitelství, prošel jsem si v rámci školní praxe výukou na střední škole, a skončil jsem jako odborný chemik v laboratoři. Přednášet na vysoké škole je pro mě stále relativně čerstvá zkušenost. Není jednoduché vypracovat se v dobrého učitele a považuji to za velmi důležité. Vyžaduje to vedle základních předpokladů kontinuální a intenzivní přípravu. Bylo pro mě inspirativní sledovat, s jakým bezprecedentním nasazením se lidé na Harvardu na přednášky připravovali. Nejde jen o znalosti, ale i o schopnost vnímat daný problém z pohledu studentů, schopnost nezahltit studenty množstvím faktů a vybavit je dostatečně flexibilním uvažováním. Dnes určitě není nedostatek informací, otázkou je, které z nich vybrat a jak s nimi pracovat.

Jak vnímáte svou zkušenost s budováním nové pracovní skupiny?

Jsem relativně spokojen s momentální velikostí výzkumné skupiny, ale nebylo jednoduché ji vybudovat. Každému studentovi se zájmem o působení v chemické laboratoři se snažím, v rámci možností, dát příležitost. Někteří z těchto studentů jsou opravdu velmi talentovaní. Experimentální výzkum je také velmi finančně náročný. Na začátku se mi podařilo získat evropský grant (Marie Curie Foundation) umožňující integraci vědce v rámci vybrané instituce. Šlo o flexibilní finanční podporu naprosto nezbytnou pro dovybavení laboratoře na MU a nákup chemikálií potřebných pro experimentální výzkum. Na dobrých institucích je relativně běžné, že seniorní vědci pomáhají novým skupinám v rozjezdu, a mně v tomto směru výrazně pomohl jeden z mých kolegů, doktor Kamil Paruch.

Jaká je další cesta molekul, které Vaše laboratoř vyvíjí?

V rámci mojí laboratoře se věnujeme výhradně organické syntéze, ale snažíme se, aby projekty nekončily přípravou dané molekuly, ale byly spíše začátkem pro následnou chemicko-biologickou spolupráci. Biologický kontext je různý a závisí to na vlastnostech konkrétní molekuly, kterou připravíme.

Co podle Vás může naše fakulta nabídnout zahraničním studentům?

Myslím, že máme k dispozici relativně kvalitní infrastrukturu, a v našem případě chemické laboratoře na evropské úrovni. Klíčová pro přilákání dobrých studentů je ovšem také vědecká úroveň a jméno celé instituce. Naše laboratoř se snaží nabízet kvalitní vzdělání v oblasti organické syntézy a medicinální chemie, a některé z projektů jsou myslím velmi zajímavé. Pracujeme také na tom, aby zde existovaly kurzy v dostatečném spektru a kvalitě, a bylo možné absolvovat většinu přednášek i v angličtině. Máme zde mnoho zahraničních studentů. Pracujeme také na rozvoji doktorského programu.

Co Vám dalo studium na špičkových zahraničních univerzitách?

Díky Alfredu Baderovi, který zřídil stipendium pro doktorský program v oboru chemie na špičkových univerzitách (Columbia University, Harvard University, University of Pennsylvania, Imperial College of London), jsem mohl studovat na jedné z nejuznávanějších chemických institucí na světě. Dostal jsem se tak do zaběhnutého a skvěle fungujícího prostředí, což bylo velmi motivující. Běžné doktorské studium v USA trvá pět let (někdy déle) a výběr školitele hraje ve formování studenta významnou roli. Pracoval jsem pod vedením profesora Andrewa Myerse, špičkového vědce v oblasti organické syntézy a opravdu výborného mentora. Společně se svými kolegy jsem trávil v laboratoři spoustu času, což vytvářelo takřka rodinnou atmosféru. Byla to pro mě výborná zkušenost a každému studentovi bych přál něco podobného prožít. Svoje zkušenosti se v nejlepší možné míře snažím předat svým studentům a jsem hrdý na jejich úspěchy. Mám radost, že jeden z mých studentů momentálně na Harvardu chemii studuje.

Jakým způsobem Vás výzkum naplňuje po osobní stránce?

Baví mě. Organická chemie je logická záležitost, celou řadu věcí lze odvodit. Připravujeme nové molekuly a měníme jejich vlastnosti, což je fascinující. Často musíme řešit problémy, na které není možné se předem zcela připravit. Když se obtížný experiment povede, je to samozřejmě dobrý pocit. I přesto, že jsme tlačeni časem a financováním, je důležité si v základním výzkumu ponechat prostor pro překvapení a být otevřen náhodě. Je velmi vzrušující, když pozorujete něco nečekaného. Mnohdy se ukáže, že podobné pozorování už někdo dříve popsal, ale ne vždy. Když se potom experimentu věnujete detailněji, abyste zjistili, jak celý proces funguje, mohou z toho vzejít velmi zajímavé věci.

Jak relaxujete?

Moje práce mě naplňuje a rád čtu o věcech, které třeba jen vzdáleně souvisí s chemicko-biologickým výzkumem. Kromě trávení času s rodinou relaxuji hudbou. Hrou na trumpetu zaměstnávám zcela odlišnou část mozku.

Děkuji za rozhovor.
Zuzana Jayasundera