Ženy ve vědě
Magdaléna Chytrá k otázce skloubení rodinného a pracovního života
Zásadní pro mě bylo už v rané dospělosti mít děti, dobře je vychovat a mít na ně čas, dokud to budou potřebovat. Být dětem k dispozici při nemoci, nespoléhat se při péči o ně na cizí lidi nebo prarodiče, i když jejich občasná pomoc je milá. Chtěli jsme to s manželem, jejich otcem, zvládnout sami.
Přizpůsobili jsme tomu naše bydlení v centru města, kde máme všude blízko, děti školy a kroužky a my práci. Když mi zavolali ze školy, že synovi není dobře, odhodila jsem motyku nebo myš a za deset minut jsem tam byla. Děti zvládly od druhé třídy všude chodit samy. Profesní kariéra pro mě nebyla nikdy na prvním místě.
Jsem ráda, že můj manžel (prof. RNDr. Milan Chytrý, Ph.D., ředitel Ústavu botaniky a zoologie PřF MU, pozn. red.) může dělat skvělou kariéru, vložit do toho všechno. Je v tom moc dobrý. Nevadí mi zajišťovat pro rodinu to ostatní. Nejsem méně důležitá jen proto, že nakupuji, vařím, uklízím, peru, žehlím, čistím boty, starám se o zahrádku i třídění odpadu, sbírám byliny, hlídám narozeniny příbuzných a udržuji kontakty s celou širokou rodinou, vozím auto do servisu a objednávám řemeslníky. Jsem praktická, mám ráda různorodé činnosti a rychlý výsledek práce. Nemám za to žádný plat a utrácím za to peníze, které především vydělal můj muž.
Já si sama sebe vážím nejvíc právě za to, jací jsou dnes naši synové skvělí. Všude jinde jsme všichni (muži i ženy) nahraditelní, ale pro svoje děti ne.
Rozdělení rolí muže a ženy je podle mne do jisté míry přirozená věc a nedovedu si představit, co by to mohlo změnit. Zatímco muž během těch prvních 15 let života vlastních dětí dělá tu nejdůležitější kariéru, žena se stará o děti. Muž ukazuje svým dětem, že je normální pracovat, být zodpovědný, vydělávat peníze a živit rodinu. Žena po těch 15 letech už nikdy nemůže dohnat to, co v profesi zameškala. Může ale během péče o děti starší 3-4 let na své profesi stále pracovat, většinou až osm hodin denně. To není málo. Muž třeba pracuje na kariéře a za peníze 10 až 12 hodin denně celé roky bez přerušení.
V 15 letech děti matku stále velmi potřebují. Prostě jenom proto, aby byla ve 4 odpoledne doma, něco si tam kutila a neotravovala je, ale byla tam, aby byla plná lednička, aby si mohly být jisté, že je stále ve střehu, protože ta máma, to je jejich jistota. Máma musí o svých dětech vědět všechno, co je třeba, sdělit otci, a pak je umět ve dvaceti vykopnout z domu.
Jakmile děti zvládnou chodit samy po ulicích a jezdit tramvají, žena už může začít pracovat na zlepšení svého postavení v práci. Dříve to bylo kolem 35−40 roku věku ženy vysokoškolačky. Do důchodu zbývá 25−30 let. To je hodně dlouho, abychom si tu práci v oboru pěkně užily.
A můžeme k tomu být o hodně lidštější a empatičtější k lidem než muži, můžeme být dobrými dušemi kolektivů, můžeme být milé a veselé, spolehlivé, přesné, dochvilné a citlivé, prostě k nezaplacení. Můžeme nosit sukně, šperky, malovat se, vonět, lakovat dlouhé nehty a česat si velké hlavy. Takže doporučuji všem studentkám, co mně říkali doma: na vysoké škole se vdát, abys nezůstala na ocet, po vysoké mít z velké lásky děti v pronajatém bytě se starým nábytkem, a nečekat nejprve na dům, auto a cestu kolem světa. S velkými dětmi se pak na cesty jezdí skvěle.
Mgr. Magdaléna Chytrá
vedoucí pracoviště Botanická zahrada PřF MU
Botanická zahrada PřF MU
Celý rozhovor si přečtete zde.
