Poranění předního zkříženého vazu (ACL) je jedno z nejběžnějších zranění kolenního kloubu. Zároveň se jedná o jedno z nejzávažnějších a kariéru ohrožujících zranění kolene ve sportu, které může sportovní kariéru úplně ukončit. Finálním řešením poranění ACL je jeho chirurgická rekonstrukce. Studie ukazují, že návrat ke sportu po rekonstrukci je často delší než 6měsíců. Navíc míra návratu ke sportu je relativně nízká, přičemž 63 % se vrací k předúrazové úrovni aktivity a pouze 44 % k závodnímu sportu. Nedostatečná rehabilitace spojená s brzkým návratem sportovce ke sportu vede k velkému riziku opětovného zranění. Současná praxe týkající se rozhodování o umožnění návratu sportovce vychází zejména ze subjektivního hodnocení lékaře a sportovce. Stále neexistují objektivní algoritmus biomechanických faktorů hodnotících připravenost sportovce k bezpečnému návratu ke sportu. Podstatou projektu je u osob indikovaných k rekonstrukci ACL v předoperačním a pooperačním stadiu definovat prostřednictvím kombinace kvantitativních diagnostických metod stranové biomechanické diference (diagnostika svalové síly, výskoková ergometrie, stabilita, analýza chůze) a následně korelovat spolu s metodou kvalitativní (standardizovaný dotazník). Cílem výzkumu je prostřednictvím těchto sofistikovaných metod definovat kombinaci faktorů ovlivňujících a hlavně umožňujících bezpečný návrat zraněného sportovce zpět k aktivnímu sportu ve vztahu k eliminaci rizika opětovného zranění.